Návštěva Diakonie

19. března 2018

Dne 23. 2. 2018 jsme my, studenti gymnázia s paní učitelkou Havelkovou, navštívili Diakonii a také Speciální školu Čáslav. Obě tato zařízení se nachází ve stejné budově. Pravidelně docházíme na seminář psychologie, a tak nás realizace této exkurze opravdu nadchla. Každý z nás byl zvědav, jak vypadá praktický chod těchto zařízení.

Hned ve dveřích nás přivítala nesmírně optimistická pracovnice, která nás provedla po celém areálu Diakonie.  Nejprve jsme si sami prošli několik pokojů, kde klienti tráví svůj volný čas a kde mají své místo odpočinku a uklidnění. Už od začátku jsem si uvědomovala, že klienti jsou v opravdu dobrých rukách, jelikož každý pokoj byl nápaditě a zajímavě zařízen. Hned poté jsme se vydali do části budovy, kde je umístěna Speciální škola. Zde jsme navštívili třídu se 6 dětmi a mohu přiznat, že tento úsek prohlídky ve mně zanechal největší stopy. Jednou bych se sama ráda stala matkou, a proto jsem si až zde dokázala představit, jak těžké musí být narození postiženého dítěte. Jsem přesvědčena, že každý kdo plánuje být rodičem, by si měl plně uvědomovat i tuto možnost. Potěšilo mě však, že dětem je zde dobře, jsou spokojené, mají zde své kamarády a nemusí si připadat jiní. Myslím si, že vytvořit dětem příjemné prostředí, ve kterém by se cítily šťastné je pro ně to nejdůležitější. Dětem jsme předaly pár sladkostí a mohli pokračovat přímo do Diakonie.

Diakonie je ústav sociální péče pro dospělé. Klienti zde trvale žijí, nebo sem mohou každý den docházet do dílen, kde tráví svůj volný čas. Kvůli epidemii chřipky, jsme nemohli navštívit klienty, kteří zde trvale žijí, prohlédli jsme si však veškeré další prostory. Zašli jsme například do keramické dílny, kde jsme se seznámili se šesti muži, kteří pečlivě pracovali na jarní výzdobě. Měli jsme štěstí, že klienti byli poměrně hovorní, a tak nám sami povyprávěli, jak se jim v Diakonii žije. Bylo krásné, jak z nich čišela spokojenost, jakoby je nic netrápilo. Nadšeně nám vykládali, že jezdí často do divadla, do kina i na několikadenní výlety. Slovy naší průvodkyně: „…prostě dospělí s duší dítěte…“

Bála jsem se pocitu, se kterým budu odcházet z Diakonie. Byla jsem však mile překvapena a s tímto místem jsem se loučila s úsměvem na rtech. Určitě to bylo ovlivněno i naprosto střízlivým, přesto optimistickým projevem naší průvodkyně. Teď už vím, že v případě potřeby, budu v Diakonii vždy v dobrých rukou. Tímto bych chtěla složit poklonu všem pracovníkům Diakonie i Speciální školy. Je úžasné s jakou energií a elánem dokážou každý den pracovat. S klienty to totiž nebývá vždy úplně lehké. Přesto k této práci přistupují s velikou dávkou optimismu a stále s novými nápady, jak klientům zpříjemnit pobyt zde. Je ovšem smutné, že právě tyto ústavy se musí neustále domáhat peněz. Diakonie totiž není státní zařízení, a tak veškeré finance musí řešit jiným způsobem. Většinou pomáhají sponzoři nebo charitativní akce, přesto to ale není dost například na opravu budovy, ve které obě tato zařízení sídlí. Je nutné, aby se tyto problémy dostávaly více do podvědomí celé společnosti. 

Poslední novinky