Tři A, pětka tentokrát v čísle výročí aneb Kdo je kdo?

28. června 2018

Se svými maminkami přijeli Adélka, Anežka a Adámek. Jsou to první děti mladých žen, které maturovaly 

na SOŠPg v Čáslavi v roce 2013. Adámka doprovázel i hrdý tatínek, roli dopravce rád přijal. Všem kojencům je jedno, že právě slaví poprvé MDD. Třináct zúčastněných včetně jednoho mladého muže si přišlo sdělit,
co se v jejich životní dráze událo. Svižně jsme probrali i nepřítomné. Někteří pracují ve školství, přitom studují. Několik dívek dokončuje studia pedagogických oborů. V této třídě je již pět dívek vdaných a další čeká svatba v blízkých měsících. Informace mezi sebou si předávají bleskově po sociálních sítích. Rychlé rozloučení a zase někdy brzy na viděnou.

Jiná situace pro mne nastala 15. 6. 2018, kdy se konalo setkání absolventek po 35 letech. Své první třídnictví jsem vykonávala první dva roky. Po mém odchodu na mateřskou dovolenou pokračovala v třídnické práci Jana Andrejsková, která je dovedla k maturitě. Vystudovaly učitelství v mateřských školách. Ve třídě bylo takřka 40 dívek. „Děvčata“ se schází každých pět let, některé skupinky, Kolín, Kutná Hora, Praha, Mladá Boleslav, i mnohem častěji. K identifikaci jsem si vzala fotografii jejich maturitního tabla. Každá z přicházejících mi však stejně musela sdělit své jméno a rodné příjmení.

V rozradostněné atmosféře jsem vstřebávala kousky životní ch příběhů svých bývalých žákyň, nabitých pěknými i méně radostnými událostmi. Některé otevřely své třinácté komnaty. Téma rozhovorů bylo podobné jako u předchozí třídy. Hovor se ale častěji stáčel na práci, občasné pracovní trable, změny působišť, partnerské peripetie, a hlavně na prožitky s dalšími potomky v rodu. Největší zadostiučinění je ukázat ostatním fotografii vnoučat. A že je jich už požehnaně, nejmladšímu 14 dní. Některé se na roli babičky teprve moc těší. Vzpomínkou jsme uctily tři ženy, které už přijít nemohou.
Předávám slovo kolegyni, aby připsala své dojmy.

Moje kolegyně Zdena vše podstatné velmi hezky zachytila. I já ráda vzpomínám na své učitelské a třídnické začátky a vážím si hezkých chvil při setkávání s bývalými studentkami. Tentokrát jsem si uvědomila, jak čas stírá rozdíl mezi učitelem a žákem a najednou jsme si generačně velmi blízké. Prožíváme mnohdy podobné životní osudy, které v přátelské atmosféře s důvěrou sdělujeme všem přítomným.

Těší nás, že bývalé studentky jsou ochotné přijet na setkání i z velké dálky a sdílet společné chvíle, potěšit
a povzbudit se navzájem. Podporu si některé poskytují po telefonu či po sociální síti, ale není nad přímý kontakt.  Čas strávený s ostatními vespolek uběhl velice rychle. A to jsme si mnoho ještě nestačily říci.
T

ak příště a možná i dříve než za pět let!

Zdenka Nová a Jana Andrejsková

 

 

Poslední novinky