Po dlouhé cestě jsme v brzkých ranních hodinách konečně dojeli do cíle – Osvětimi. Čekala nás exkurze komplexu koncentračních táborů Auschwitz-Birkenau, před kterou nám probíhaly hlavou smíšené pocity nejistoty a zvědavosti. Hned při prvním zahlédnutí cihlových domů koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim) z autobusu jsme pochopili, že smích musí jít stranou. Při průchodu dlouhým tunelem, v němž se ozývala jména zahynulých, atmosféra náležitě ztěžkla. Prvním šokem byla brána s nápisem “Arbeit macht frei” znázorňující doslova bránu do pekel. Veškeré zachovalé autentické předměty byly až k neuvěření – chomáče vlasů vězňů a jejich zabavené předměty jako oblečení, boty, kufry, brýle, nám jistě na delší dobu utkví v paměti. Po krátkém přejezdu do dalšího a podstatně většího vyhlazovacího tábora Birkenau (Březinka) jsme mohli vidět nám dosud jen z filmů známou vstupní bránu, kam přijížděly početné transporty s vězni, bránu smrti. Deštivé počasí a pohled na zchátralá a nezateplená obydlí, ve kterých museli ,,obyvatelé tábora“ přetrpět všechna roční období, už jen podtrhly pocit znechucení z krutostí, kterých je člověk schopný. Na vlastní oči jsme viděli, kam až může dojít antisemitismus a rasismus v lidské společnosti. Po prohlídce koncentračních táborů jsme celí otřesení přejížděli do solného dolu ve městě Wieliczka, který se nachází na seznamu UNESCO. Do dolu bylo potřeba sejít 60 pater dřevěných schodů a po dobu pobytu v dolu jsme se pohybovali v hloubce 60 – 130 metrů pod zemí. Tam nás uvítaly dřevěné stěny a stropy ze smrku a borovice, na kterých tíha soli spočívala, a také spousta solných komor se solnými sochami. Tou nejznámější byla asi socha Mikuláše Koperníka či kaple sv. Kingy. Nahoru nás vyvezl strašidelný hornický výtah. Ze solného dolu jsme se odebrali do Express hostelu v Krakově, kam nás po náročném dni odvezli naši oblíbení páni řidiči. Byli jsme ubytovaní po větších skupinách na jednoduše zařízených pokojích, které měly kapacitu 12 osob. Postele byly vyklápěcí, vypadaly nebezpečně, ale byly pohodlné a měly pásy, kterými se dalo připoutat. Na chodbě bylo několik koupelen se sprchou a toaletou. Ráno jsme se posilnili dobrou snídaní a vydali se na prohlídku města Krakov. Prohlídka začínala u starého opevnění Barbakanu, asi stejně letitého jako město samo. Prošli jsme Královskou cestou až na Rynek Glowny, velké čtvercové náměstí lemované pozůstalou radniční věží a bazilikou svaté Marie, která se tyčí nad náměstím. Uprostřed je situována tržnice s levným polským zbožím a bohatou historií. Dále jsme se podívali do kampusu bývalé univerzity, kde však dnes terciální vzdělávání již neprobíhá. Vyškrábali jsme se i na kopec k hradu Wawel, který sloužil jako sídlo polských králů. Nakonec jsme si prohlédli židovskou čtvrť Kazimerz, ze které sálaly smutné životní osudy jejích někdejších obyvatel. Město jsme po individuálním obědu opustili obohaceni o vědomosti a zážitky.
Exkurze se nám moc líbila a určitě bychom ji doporučili.
Karolína Nedvědová a Natálie Jahodářová, septima
Anežka Havelková a Viktorie Frydrychová, 3.L
Jan Šerák, III.G
Tereza Karlíková, 4.L
za pedagogy – Lenka Ott, Lenka Mészárošová, Roman Pazderský
